Schule. Beginnen. Schon. Schooon.

Tak a je to za námi.

Uběhlo to rychle a příjde mi, že jsem celé ty dva měsíce nedělala nic. Samozřejmě, byly tu nějaké památné okamžiky, jako spaní pod hvězdami (které už zašly), nerdská noc, odvážný výlet do zapadlého městěčka na pomezí Čech a Moravy, výlet na dabovaného HP, piknik s komáry, Piráti na vlnách, rodinné setkání po 20-ti letech, sitcomové noci...

Ale po tom všem se mi už občas zastesklo po frontách na koupelnu, boji o teplou vodu, klasifikačních arších (archách?), otravných spolužácích...

Musím vám vyprávět úsměvnou historku. Nebudu tajit, že podle povrchních měřítek Elitní skupiny, je každý, kdo s nimi nepeče weirdo a šprt. V některých případech obojí. Víme svoje. A pokud si někteří členové elitní skupiny přispí a příjdou s křížkem po funuse (nebo spíš s křížkem po boji o lavice), je nejlepší jít za veleznámýma Šprtkama a dělat psychický nátlak. Copak každý Takzvanýšprt musí sedět v první lavici? Ať se tam pomějí :)

Teď budu mluvit v jinotajích ;) Kdybyste někdy jeli do malého města severně od Města,kde byl zavražděn poslední Přemyslovec (po meči) a šli kolem potoka, narazili na příjemnou restauraci za mostíkem... Jděte tam. A objednejte si Baki. Gád.

Stagnace, úchylárny. Morálně pokleslé hry.A kulečníkové stoly.

Musím se podělit a tenhle výkvět . Nemyslete si, že jsem úchylná. Vždyť je 30 minut po půlnoci. Čili čtvrtek velmi ráno. Na necudné myšlenky mám v tuhle dobu nárok ;)

/a tady to začalo /

A tady začínáme my .

(sibyla doporučuje přiblížit se ke kýblu, slabé povahy čelem vzad)

Jmenujte deset mužů, od kterých byste se nechali bez zaváhání vomrdat na kulečníkovém stole. Bez ohledu na pořadí.

1. Pan Fielding/malej brácha Fielding/rozumíme si?
2. Gael Garcia Bernal/ ideálně jako ten mladý muž z Nauky
3. Richard Ayoade/ protože ten je tak aseuálně kouzelný
4. pánové z TBBT
5. všichni mí imaginární boyfriendi
6. pan Depp/Jamie Hince/Ralph Fiennes/Beck/ideálně najednou
7. známý mojí známé mojí známé/víte kterého myslím?
8. ten maník z Wristcutters
9. ti, co je mám v pokojíčku nalepené na zdi/pasé
10. napsat všichni dohromady by bylo extrémně zvrhlé

Jinak, doufám, že si silně užíváte volna a silně závidím pracující mládeži, která byla schopna si najít nějaké živobytí.

bye Sibyla Noir

Porno pro postižence.

Závidím lidem, kteří mají starší sourozence, nebo ještě líp - žádné. Ti neví, co to je mít je celé prázdniny na krku. Když chce člověk někam odjet, tak se na něj hned koukají jako na zlotřilce, který nectí rodinu. A co hůř, je zodpovědný za mravní prohřešky toho druhého, protože kde jinde by to viděl a slyšel než u svého staršího sourozence. Neboli svého vzoru. Jsou to malé držkaté kopírky. A netušili byste, jak může být devítileté dítě vynalézavé. Ví, že sestra vstává mocmoc pozdě a proto si časuje budíček na osm. Tak se může dívat na televizi nerušen.

Něco jsem tušila hned ráno. Ten provinilý výraz znám. Bylo mi to objasněno dneska ráno. Cha. V rámci poučného vysílání pro ústavy pro choromyslné vysílali poučný pořad o rozmnožování a antikoncepci. Animovaný. Prý pak vyprávěl babičce /oči navrch hlavy/ co viděl. Prý, že si ten kreslený pán dával balonek na pimdíka a dával ho paní do váčku. A navrchol všecho se jí tam vyčural. Chudák dítě.

Sibyla ještě nevečeřela.

Kurňa, toto trvalo. Po pár měsících jsem opět zatoužila po sdílení písmenek s ostatními smrtelníky. Důvodem je samozřejmě přiliš mnoho času nazbyt a příliš málo času před počítačem. Možná to jednou dotáhnu zeslabých 18 na 20 hodin. Ty zbylé čtyři hodiny jsou na spánek, jídlo a další nezbytné lidské potřeby :O Hahaha. Už mě zase chytá Die Tante Ironie, což je ovšem lepší, než kdyby mě chytla Tante Irma :P

Asi bych tu dobu, po kterou jsem byla ukrazena blogu fejsbukem, měla nějak nahradit :) To bude setsakra těžké. Mám pocit, že ten rok na střední, v cizím prostředí mě nechutně změnil. Ale jsem ráda, že to ti staří lidi přežili a snášejí mě dál, protože ta změna je možná to nejlepší, co se mohlo stát :) Jsem vážně spokojená, že nepředstírám, že se mi líbí black metal. Ikdyž se mi nikdy nelíbil a já jen potřebovala být zajímavá. Jsem ráda, že nechodím po venku jako černá můra, abych vypadala temně. Jsem ráda, že si už nehraju na něco, co nejsem. Ikdyž to možná není tak docela pravda. Protože jsem byla při hře "Na Pravdu" dotázaná VIP elitním superpopulárním hoperským spolužákem " Na co si vlastně hraju?" Z tohohle kolotoče nevyběhnu. A to se zase článek začal ubírat špatným směrem a pointa z toho neplyne žádná. Skoro jako kázání našeho vesnického fařáře :D

bye, Sibyla